Rozbřesk - 39. A žili šťastně až navěky

9. srpna 2010 v 23:20 | xoxo ♥
"Takže ke konci to byla kombinace, ale co je nakonec dostalo do varu byla ... Bella," vysvětloval Edward. Naše rodina a naši dva zbývající hosté seděli v Cullenovic velké hale, zatímco černající les se vrátil za vysoká okna.
Vladimir a Stefan zmizeli ještě než jsme přestali oslavovat. Byli velmi zklamáni způsobem, jakým se věci vyvinuli, ale Edward řekl, že zbabělost Volturovi je potěšila téměř dost na to, aby je zbavila frustrace.
Benjamin a Tia rychle následovali Amuna a Kebi, úzkostliví, aby jim oznámili výsledek konfliktu, já jsem si byl jistá, že se znovu uvidíme-přinejmenším s Benjaminem a Tiou. Žádný z kočovníků neváhal. Peter a Charlotte měli krátký rozhovor s Jasperem, a pak taky odešli.
Znovushledané
Amazonky se náhlili domů - bylo pro ně těžké strávit takovou dobu mimo milovaný deštný prales - i když byli méně ochotné odejít, než někteří ostatní.
"Musíte přivést dítě, abychom je viděli," trvala na svém Zafrina. "Slib mi to, mladá."
Nessie tiskla ruku na můj krk, se stejnou prosbou.
"Pochopitelně, Zafrino" souhlasila jsem.
"Budou z nás velcí přátelé, moje Nessie," prohlásila divoká žena před odjezdem se svými sestrami.
Irský klan pokračoval v odchodu.
"Výborně, Siobhan," složil ji Carlisle kompliment když se loučili.
"Ah, přání otcem myšlenky," řekla sarkasticky, koulejíc očima. A pak zvážněla. "Samozřejmě, že to není konec. Volturiovi nám neodpustí, co se tady stalo. "
Edward byl ten, kdo odpověděl. "Byli vážně otřeseni, jejich sebedůvěra je v troskách. Ale ano, jsem si jistý, že se jednoho dne vynoří. A potom. . . "Jeho oči zpřísnili. "umím si představit, že půjdou zvlášť po každém z nás
."
"Alice nás bude varovat, když se budou chystat k útoku," řekla Siobhan jistým hlasem. "A my se znovu shromáždíme. Možná přijde čas, kdy náš svět bude připraven k existenci úplně bez Volturiů. "
"Ten čas může přijít," odpověděl Carlisle. "Pokud se tak stane, budeme držet spolu."
"Ano, příteli, budeme," souhlasila Siobhan. "A jak bychom mohli selhat, když to bude jinak?" rozesmála se rachotivým smíchem.
"Přesně tak," řekl Carlisle. Objal Siobhan, a pak
potřásl Liamovi rukou. "Pokuste se najít Alistaira a říct mu, co se stalo. Nerad bych si myslel, že se na příští desetiletí ukryje někde pod skalou. "
Siobhan se znovu zasmál. Maggie objala Nessie a mně, a pak byl irský klan pryč.
Denalijští odcházeli jako poslední, Garrett s nimi - jako od této chvíle už na pořád, tím jsem si byla docela jistá. Atmosféra oslav byla pro Tanyu a Kate příliš. Potřebovali čas k truchlení za svoji ztracenou sestru.
Huilen a Nahuel byli těmi, kdo zůstali, i když bych očekávala, že ti dva poslední se vrátí s Amazonkami. Carlisle byl v hlubokém fascinujícím rozhovoru s Huilen; Nahuel seděl blízko vedle ní, poslouchajíc, zatímco Edward řekl nám ostatním příběh o konfliktu, jak to věděl jenom on.
"Alice dala Arovi výmluvu, aby se vykroutil z boje. Pokud by nebyl tak vyděšený z Belly, pravděpodobně by zůstal u svého původního plánu. "
"Vyděšený?" Řekla jsem skepticky. "Ze mě?"
Usmál se na mě s pohledem který jsem tak docela nerozluštila-byl něžný, ale také úctivý, dokonce podrážděný. "Kdy konečně uvidíš sama sebe jasně?" Řekl měkce. Pak promluvil hlasitěji, k ostatním i ke mě. "Volturi nebojovali spravedlivě asi sto dvacet pět let. A nikdy, nikdy nebojovali v boji, kde by byli v nevýhodě. Zejména proto, že získali Jane a Aleca, nikdy nepoznali chuť porážky.
"Měli jste vidět, jak jsme jim připadali! Alec obvykle svým obětím přeruší vnímání všech smyslů a pocitů a zároveň procházejí šarádou Rady. Takže nikdo neuteče když je vydán verdikt. Ale my jsme tam stáli, čekající, v převaze, se svými vlastními silami, zatímco jejich síly jim byli k ničemu, díky Belle. Aro věděl, že se Zafrinou na naší straně, oslepnou oni, když začne bitva. Jsem si jist, že náš počet by byl docela silně zdecimován, ale oni si byli jisti, že jejich by byl taky. Dokonce tady byla dobrá šance, že prohrají. Nikdy předtím se touto možností nemuseli zabývat. Dnes se s tím moc dobře nesrovnali. "
"Těžko se cítit sebejistě, když jste obklopeni vlky - velikosti koně," zasmál se Emmett, strkajíc Jakoba do ramene.
Jakob se na něj zašklebil.
"Byli to vlci, co je zastavilo, v první řadě," řekla jsem.
"Jasně, že byli," souhlasil Jakob.
"Rozhodně," souhlasil Edward. "To byl další pohled, který nikdy neviděli. Pravdou je, že Děti Měsíce se zřídka pohybovali ve smečkách, a nedokázali se moc ovládat. Regiment šestnácti obrovských vlků bylo překvapení, na něž nebyli připraveni. Caius se vlastně vlkodlaků děsí. Téměř prohrál boj před několika tisíci lety a nikdy se přes to nedostal. "
"Takže oni jsou skuteční vlkodlaci?" Zeptala jsem se. "S úplňkem a stříbrnými kulkami a se vším?"
Jakob zafrkal. "Skuteční. A kdyby ne, dělá mě to imaginárním? "
"Ty víš, co myslím."
"Úplněk, ano," řekl Edward. "Stříbrné kulky, ne - to byl jen další z těch mýtů, aby lidé měli pocit, že mají sportovní šanci. Jen velmi málo jich zůstalo. Caius je nechal lovit téměř do vyhynutí. "
"A ty jsi tohle nikdy nezmínil, protože ...?"
"Mě to nikdy nenapadlo."
Překulila jsem oči, a Alice se zasmála, byla opřená o Edwardovo druhé rameno-a mrkla na mě.
Já hleděla zpátky.
Milovala jsem ji šíleně, samozřejmě. Ale teď, když jsem měla šanci si uvědomit, že byla opravdu doma, že její sběhnutí byla pouze lest, protože Edward musel věřit, že nás opustila, začínala jsem být dost podrážděná. Alice taky měla co vysvětlovat.
Alice povzdechla. "Prostě to vypusť z hlavy, Bello."
"Jak jsi mi to mohla udělat, Alice?"
"Bylo to nutné."
"Nutné!" vybuchla jsem. "Úplně jsi mě přesvědčila o tom, že všichni zemřeme! Týdny byla ze mně troska "
"Mohlo to tak být," řekla klidně. "V takovém případě bylo potřebné, aby ses připravila na Nessienu záchranu."
Instinktivně, jsem stiskla v náručí Nessie spící na mém klíně.
"Ale ty jsi věděla, že byly taky jiné možnosti," obvinila jsem ji. "Věděla jsi, že byla naděje. Napadlo tě někdy, že bys mi mohla říct vše? Vím, že Edward si měl myslet, že jsme ve slepé uličce kvůli Arovi, ale ty jsi to mohla říct mně. "
Na chvíli se na mě přemýšlivě podívala. "Nemyslím," řekla. "Ty prostě nejsi tak dobrá herečka."
"To bylo o mých hereckých schopnostech?"
"Oh, sniž to o oktávu, Bello. Tušíš vůbec, jak složité bylo všechno přichystat? Nebyla jsem si ani jista, že existuje někdo jako Nahuel -vše, co jsem věděla bylo, že bych měla hledat něco, co jsem neviděla! Zkus si představit hledání na slepo-není to ta nejjednodušší věc, co jsem kdy udělala. Navíc jsme museli poslat zpátky klíčové svědky, jako kdyby jsme neměli dost naspěch. A pak po celou dobu držet oči otevřené pro případ, že by jste se rozhodli hodit mi další instrukce. V určitém bodě si budeme muset říct, co přesně je v Riu. Před tím vším, jsem musela zkusit vidět každý trik, který mohli udělat Volturiovi a dát vám těch pár vodítek, co jsem mohla, takže by jste byli připraveni na jejich strategii, a měla jsem pouze pár hodin k dohledání všech možností . Nejvíce ze všeho, jsem se musela ujistit, že jste všichni přesvědčeni, že jsem s vámi vypekla, protože Aro si musel být jist, že jste neměli nic ponecháno v rukávu nebo by nikdy nesouhlasil tak, jak to udělal. A jestli si myslíte, že jsem se necítila jako hlupák-"
"Dobře, dobře!" přerušila jsem ji. "Promiň! Já vím, že to bylo drsné taky pro tebe. To jen že ... no, stýskalo se mi po tobě jako blázen, Alice. Už mi to znovu nedělej. "
Alicin trylkující smích zazněl místností, a my všichni jsme se smáli, když jsme znova slyšeli tu melodii. "Taky se mi po tobě stýskalo, Bello. Tak mi odpusť, a pokus se být spokojena s tím, že jsi superhrdinou dne."
Všichni ostatní se zasmáli nyní, a já v rozpacích sehnula obličej do Nessiných vlasů.
Edward se vrátil k analýze každého posunu záměru a kontroly, který se stal dnes na louce, prohlašujíc, že to byl můj štít, který donutil Volturiovy utéct s ocasy mezi nohama. Způsob jakým se na mně všichni dívali mne uváděl do rozpaků. Dokonce i Edward. Bylo to, jako by mi v průběhu dopoledne narostlo sto nohou. Snažila jsem se ignorovat ohromené pohledy, většinou udržujíc pohled na Nessieně spícím obličeji a Jákobově neměnném výrazu. Vždy pro něj budu jenom Bella, a to byla úleva.
Nejtěžší bylo ignorovat pohled, který byl také nejvíce matoucí.
Bylo to takhle-napůl-člověk, napůl-upír Nahuel o mně přemýšlel určitým způsobem. Podle všeho co věděl, jsem se s útočícími upíry setkávala každý den a scéna na louce nebyla pro mně vůbec nic neobvyklého. Ale ten chlapec ze mně nespouštěl oči. Nebo se možná díval na Nessie. To mě taky uvádělo do rozpaků.
Nemohl být lhostejný k faktu, že Nessie byla jediná žena svého druhu, která nebyla jeho poloviční sestrou. Tato myšlenka zatím Jakobovi nedošla, myslím. Doufala jsem, že to nebude brzy. Boje jsem měla na nějakou dobu dost.
Nakonec ostatní spustili otázky na Edwarda, a diskuse se rozdělila na spoustu menších konverzací.
Cítila jsem se zvláštně unavená. Ne ospalá, samozřejmě, ale jenom jako by ten den byl hodně dlouhý. Chtěla jsem trochu klidu, něco normálního. Chtěla jsem Nessie ve své posteli, chtěla jsem mít kolem sebe zdi mého vlastního malého domku.
Dívala jsem se na Edwarda a na chvíli jsem se cítila, jako bych mohla přečíst jeho mysl. Viděla jsem, že se cítil úplně stejně. Zralý na trochu klidu.
"Měli bychom vzít Nessie. . ".
"To je pravděpodobně dobrý nápad," rychle souhlasil. "Jsem si jistý, že minulou noc nespala dobře, se vším tím chrápáním."
Zašklebil se na Jakoba.
Jakob překuli oči a pak zívl. "Už je to nějakou dobu, co jsem spal v posteli. Vsadím se, že můj otec by vyšiloval, kdyby mě měl znovu pod svoji střechou. "
Dotkla jsem se jeho tváře. "Díky, Jakobe."
"Kdykoli, Bello. Ale to už víš. "
Postavil se, natáhl, políbil Nessie a pak mě na vrch hlavy. Nakonec pěstí strčil do Edwardova ramene. "Uvidíme se zítra. Myslím, že věci budou teď svým způsobem nudné, ne? "
"V to upřímně doufám," řekl Edward.
Vstali jsme, když byl pryč, a já opatrně přesunula svoji váhu tak, abych Nessie nikde netlačila. Byla jsem hluboce vděčná, když jsem viděla její zdravý spánek. Takovou tíhu musela nést na svých maličkých ramenou. Bylo načase, aby byla znovu dítětem - chráněná a v bezpečí. A několik let dětství.
Myšlenka míru a bezpečí mi připomněla někoho, kdo ty pocity nikdy neměl.
"Oh, Jaspere?" Zeptala jsem se, jak jsme se obrátili ke dveřím.
Jasper byl v těsném objetí mezi Alicí a Esme, zdánlivě nějak více zapadajíc do rodinného obrazu, než obvykle. "Ano, Bello?"
"Jsem zvědavá, proč J.-Jenks ztuhl strachem jen při zvuku tvého jména?"
Jasper se uchechtnul. "Je to jenom moje zkušenost, že některé druhy pracovních vztahů je lépe motivovat strachem než peněžním ziskem".
Zamračila jsem se, slibujíc sama sobě, že od teď sama převezmu všechny pracovní vztahy, a ušetřím J. srdečního záchvatu, který byl zcela jistě na cestě.
Políbili jsme, objali a popřáli dobrou noc naši rodině. Jediný, kdo byl mimo, byl zase Nahuel, který se po nás odhodlaně díval, jako kdyby nás chtěl následovat.
Poté, co jsme byli za řekou, šli jsme sotva rychleji než lidskou rychlostí, bezespěchu, držíc se za ruce. Bylo mi špatně z konečných termínů, a chtěla jsem jenom svůj klid. Edward musel mít stejné pocity.
"Musím říct, že jsem úplně právě teď Jakobem ohromen," řekl mi Edward.
"Vlci na něj mají vliv, ne?"
"To není to, co chci říct. Ani jednou dnes nepomyslel na skutečnost, že podle Nahuela, bude Nessie plně vyzrálá v pouhých šest a půl letech. "
Zvažovala jsem to asi minutu. "On ji nevnímá tímto způsobem. Není ve stresu, kdy vyroste. On jen chce, aby byla šťastná. "
"Já vím. Jak jsem řekl, působivé. Je mi proti srsti říct to, ale mohla si vybrat mnohem hůř. "
Zamračila jsem se. "Já nad tím nebudu přemýšlet asi tak přibližně ještě šest a půl roku."
Edward se zasmál a pak povzdechl. "Samozřejmě, vypadá to, že když přijde čas, bude mít nějakou konkurenci."
Moje zamračení se prohloubilo. "Všimla jsem si. Jsem vděčná Nahuelovi za dnešek, ale všechno
to zírání bylo trochu divné. Je mi
jedno, jestli je pouze poloviční upír, není vhodný. "
"Ach, ten nezíral na ni-on zíral na tebe."
To je to, co se mi zdálo jako ..., ale to nedávalo smysl. "Proč by to dělal?"
"Protože jsi naživu," řekl tiše.
"Ztratil si mne."
"Celý jeho život," vysvětlil, "-a, je o padesát let starší než já-"
"Starče" zvolala jsem.
Ignoroval mě. "Vždycky myslel na sebe jako na zlé stvoření, vraha od přírody. Všechny jeho sestry také zabili své matky, ale nepřemýšleli nad tím. Joham je naučil dívat se na lidi jako na zvířata, zatímco oni byli bohové. Ale Nahuela učila Huilen a Huilen milovala svojí sestru více než kdokoliv jiný. To změnilo celou jeho perspektivu. A v některých ohledech opravdu nenáviděl sám sebe. "
"To je tak smutné," mumlala jsem.
"A pak spatřil tři z nás-a poprvé si uvědomil, že proto, že je z poloviny nesmrtelný, neznamená to, že je ve své podstatě zlý. On se na mě podívá a vidí,....... jaký mohl být jeho otec. "
"Ty jsi v každém směru poměrně ideální," Souhlasila jsem.
Odfrkl si
a poté znovu zvážněl. "Podívá se na tebe a vidí, jaký život mohla mít jeho matka."
"Chudák Nahuel," zamumlala jsem, a pak si povzdechla, protože jsem věděla, že po tomto bych nikdy nebyla schopna přemýšlet o něm špatně bez ohledu na to, jak nepříjemný mi byl jeho pohled.
"Nebuď kvůli němu smutná. On je šťastný. Dnes konečně začal odpouštět sám sobě. "
Usmála jsem se nad Nahuelovým štěstím a pak si pomyslela, že dnešek patří ke štěstí. Přestože Irinina oběť byla temným stínem proti bílému světlu, které vedlo k okamžiku dokonalosti, radost nebylo možné popřít. Život, za který jsem chtěla bojovat byl zase v bezpečí. Moje rodina byla znovu spolu. Před mojí dcerou se rozprostírala krásná nekonečná budoucnost. Zítra se půjdu podívat za mým otcem, ten uvidí, že strach v mých očích byl nahrazen radostí, a bude taky šťastný. Najednou jsem si byl jistá, že ho tam nenajdu o samotě. V posledních několika týdnech jsem nebyla tak pozorná, jak jsem mohla být, ale v této chvíli to bylo, jako bych to věděla po celou tu dobu. Sue bude u Charlieho - vlkodlačí máma s tátou upírky- a on už nebude sám. Široce jsem se usmála na tomto novém pohledu.
Ale nejdůležitější v této přílivové vlně štěstí byla skutečnost, nejjistější ze všech: byla jsem s Edwardem. Navždy.
Ne, že bych si chtěla zopakovat několik posledních týdnů, ale musela jsem připustit, že mě donutili vážit si toho, co jsem měla, víc než kdy jindy.
Domek byl místo dokonalého míru ve stříbromodré noci. Donesli jsme Nessie k posteli a jemně ji uložili. Ve spánku se usmívala.
Sundala jsem si Arův dar z krku a lehkovážně ho pohodila do rohu jejího pokoje. Když bude chtít, může si s ním hrát; měla ráda blýskavé věci.
Edward a já jsme pomalu odešli do našeho pokoje, ruce propletené.
"Noc oslav," prohlásil tiše, a dal svou ruku pod mou bradou, aby přitiskl mé rty ke svým.
"Počkej," zaváhala jsem, odtáhnouc se pryč.
Podíval se na mě zmateně. Obecné pravidlo, neodtahovat se. Dobře, bylo to více než obecné pravidlo. Bylo to první pravidlo.
"Chci něco zkusit," informovala jsem ho, usmívajíc se lehce nad jeho rozpačitým výrazem.
Položila jsem ruce po obou stranách jeho tváře a zavřela oči v soustředění.
Tohle mi moc nešlo, když se předtím Zafrina snažila učit mne, ale teď jsem znala svůj štít lépe. Pochopila jsem tu část, která bojovala proti odtržení ode mě, automatický pud k zachování sebe sama nad vším ostatním.
Stále se to ještě ani neblížilo k lehkosti s jakou jsem zaštítila další lidi kromě sebe. Znovu jsem cítila ten elastický zpětný tlak jak můj štít, bojoval aby mě ochránil. Musela jsem to napětí odtlačit úplně mimo sebe; stálo mě to veškerou koncentraci.
"Bello!" zašeptal Edward v šoku.
Věděla jsem, že to funguje, tak jsem soustředila ještě víc, lovíc konkrétní vzpomínky které jsem si šetřila pro tuto chvíli, nechávajíc je zaplavit mou mysl, a stejně tak jeho, jak jsem doufala.
Některé vzpomínky nebyly jasné, matné lidské vzpomínky, viděném přes slabé oči a slyšené slabým sluchem: když jsem poprvé uviděla jeho tvář... první dotek na naší louce ... zvuk jeho hlasu přes tmu mého slábnoucího vědomí, když mě zachránil před Jamesem ... jeho tvář, když čekal pod baldachýnem květin aby se se mnou oženil ... každý vzácný okamžik z ostrova ... jeho chladné ruce dotýkající se našeho dítěte přes mou kůži ...
A ostré vzpomínky dokonale vybavené: jeho tvář, když jsem poprvé otevřela oči do nekonečného svítání nesmrtelnosti v mém novém životě..., první polibek ..., první noc ...
Jeho rty, najednou drtící mé, zlomili mou koncentraci.
Zalapala jsem po dechu a ztratila ovládání, bojujíc o vládu nad sebou. Zapadlo to zpátky jak napjatá guma, která znovu chránila mé myšlenky.
"Jejda, ztratila jsem to!" povzdechla jsem si.
"Slyšel jsem tě," vydechl. "Jak? Jak jsi to udělala? "
"Zafrinin nápad. Několikrát jsme to procvičovali. "
Byl omámený. Dvakrát mrknul a potřásl hlavou.
"Teď už víš," řekla jsem něžně a pokrčila rameny. "Že tě nikdy nikdo nemiloval tak, jako já."
"Máš téměř pravdu." pousmál se, oči stále trochu širší, než obvykle. "vím jen o jedné výjimce."
"Lháři."
Začal mě znovu líbat, ale pak se náhle zastavil.
"Můžeš to udělat znovu?" zajímal se.
Zašklebila jsem se. "Je to velmi obtížné."
Čekal, jeho výraz netrpělivý.
"Neudržím to, když mě jakkoli rozrušíš," Varovala jsem ho.
"Budu hodný," slíbil.
Stiskla jsem rty a přimhouřila oči. Pak jsem se pousmála.
Přitiskla jsem mu
opět ruce na tvář, zvedajíc štít z mé mysli, a pak začala tam kde jsem přestala-s krystalově jasnými vzpomínkami na první noc mého života ... tentokrát kladouc důraz na detaily.
Zasmála jsem se bezdechu, když naléhavý polibek znovu přerušil mé úsilí.
"Zatraceně," zavrčel, líbajíc hladově spodní okraj mé čelisti.
"Máme spoustu času, pracovat na tom," připomněla jsem mu.
"Věčnost a věčnost a věčnost," prohlásil reptajíc."Zní to jako to pravé."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama