Rozbřesk - 4. Gesto

10. srpna 2010 v 0:11 | xoxo ♥
Svatba se pozvolna měnila v slavnostní večírek, což bylo důkazem Aliciiného skvělého plánování. Nad řekou se právě začalo smrákat; obřad byl načasován tak, aby při něm slunce zapadlo za stromy.
Když mě Edward vedl skleněnými dveřmi ven, světélka rozvěšená po stromech osvěcovala květinovou výzdobu. Bylo tu velké množství dalších květin, které provoněly okolí. Pod letitými cedry byl vztyčen vzdušný stan, jenž zakrýval taneční parket.
Všechno kolem se zpomalilo a uvolnilo, když nás obklopil vlahý srpnový večer. Skupinka hostů se rozestoupila pod třpytivě zářícími světélky. Byli jsme znovu přivítáni přáteli, které jsme před chvílí objali. Nyní byl čas si povídat, smát se.
"Gratuluju, lidi!" Popřál nám Seth Clearwater, shýbajíc hlavu pod okrajem květinového věnce. Jeho matka, Sue, která stála těsně vedle něj, ostražitě pozorovala hosty. Tvář měla pohublou a zračila se v ní dávka krutosti. Tu jen zdůraznil její strohý úces; stejně krátký, jako měla její dcera Leah - zajímalo by mne, jestli se ostříhala stejně jen pro to, aby ukázala jistou soudržnost. Billy Black seděl po Sethově druhém boku, nebyl tak napjatý jako Sue.
Když jsem se podívala na Jacobova otce, pokaždé jsem se cítila, jako bych koukala na dvě odlišné osoby. Jednou z nich byl starý muž na vozíčku s vrásčitým obličejem a zářivě bílým úsmevem. Na druhou stranu bylo jasné, že je to jeden z potomků pocházejících ze starobylého rodu silných a magií obdařených náčelníků, oplývající autoritou. A i přesto, že byl obdařen onou magickou silou, tak se díky nepřítomnosti upírů jeho generace nepotřebovala přeměňovat. Billy je však stále částí oné legendy. Díky pokrevnímu poutu měl tuto moc i jeho syn, protože upíři byli zpět. V čele smečky však stojí Sam Uley, jenž je tak patřičnou částí legend.
Billy se zdál zvláštně klidný vzhledem k společnosti, ve které se nacházel - černé oči mu jiskřily, jako by obdržel nějaké dobré zprávy. Jeho klid mě zaujal. Vždyť tato svatba by v jeho očích měla vypadat jako ta nejhorší věc, co se mohla přihodit dceři jeho nejlepšího přítele.
Věděla jsem, že pro něj nebylo jednoduché skrývat své pravé pocity, vzhledem k pradávné smlouvě mezi Cullenovými a Quileuty - smlouvu, která zakázala Cullenovým stvořit další upíry.
Vlci tušili, že smlouva bude brzy porušena, ale Cullenovi neměli ani ponětí, jak zareagují. Před spojenectvím by to znamenalo přímý útok, válku. Ale nyní se znali lépe, mohli by být shovívavější?
Jako odpověď na tuto otázku se Seth přiblížil k Edwardovi a objal ho. Ten mu jeho objetí oplatil volnou rukou. Sue se otřásla odporem.
"Je skvělé vidět, že vše funguje jak má." Řekl Seth. "Jsem šťastný i za tebe."
"Díky Sethe, moc to pro mě znamená." Pak se od Setha odtáhl a pohlédl na Billyho a Sue.
"Vám taky moc děkuju, že jste dovolili Sethovi přijít a že jste tak podpořili Bellu."
"Není za co děkovat." Řekl svým hlubokým tvrdým hlasem Billy a já jsem byla překvapená, jak optimistický byl jeho tón. Možná, že pevnější příměří bylo na dosah.
Za nimi se utvořil malý zástup. Proto nám Seth zamával na pozdrav a odtlačil Billyho k jídlu. Sue chytila oba za ruce.
Dalšími, kdo se dožadovali naší pozornosti byli Angela s Benem. Po nich přišli rodiče Angely a pak Mike s Jessicou, kteří se k mému překvapení drželi za ruce. Nevěděla jsem, že se dali znovu dohromady. Přišlo mi to skvělé.
Za mými lidskými přáteli následovala nevlastní rodina upírů z klanu Denali. Došlo mi, že jsem přestala dýchat, když jsem spatřila upírku, která stála jako první - Tanya, jak jsem předpokládala podle kudrnatých vlasů rezavé barvy - se natáhla a objala Edwarda. Za ní stáli další tři upíři s očima barvy zlata a zvědavě si mě prohlíželi. Jedna žena měla dlouhé, světlé blond vlasy, rovné a hebké. Další žena a muž vedle ní byli černovlasí, s křídovou pletí olivového nádechu. Všichni čtyři byli opravdu překrásní, až se mi z toho zvedl žaludek.
Tanya stále držela Edwarda.
"Ach, Edwarde," řekla. "Chyběl jsi mi."
Edward se usmál a obratně se vyprostil z jejího objetí. Ruce jí nechal volně položené na ramenou a o krok ustoupil, aby na ni lépe viděl. "Už je to opravdu dávno, Tanyo. Vypadáš dobře."
"To ty taky."
"Dovolte mi, abych vám představil moji manželku." To bylo poprvé, co to vyslovil od chvíle, kdy se to stalo skutečností. Vypadal, že vybouchne štestím ve chvíli, kdy to vyslovil. Denaliovi se usmáli v odpověď. "Tanyo, toto je moje Bella."
Tanya byla naprosto dokonalá, právě jako moje nejděsivější noční můra. Prohlížela si mě rezignovaným pohledem, pak ke mně napřáhla ruku.
"Vítej do rodiny, Bello." Usmála se trochu smutně. "Považujeme Carlisleovu rodinu za příbuzné a omlouvám se za, ehm, nedávný incident, kdy jsme se nezachovali tak, jak se patří. Měli jsme se setkat dřív. Odpustíš nám to?"
"Samozřejmě," řekla jsem bez dechu. "Jsem ráda, že jsem vás poznala."
"Cullenovi teď vyrovnali počty. Teď je nejspíš řada na nás, eh, Kate?" usmála se na blondýnu.
"O tom si nech leda zdát," odpověděla jí a protočila své zlaté oči. Vzala mou dlaň z Tanyiny a jemně mi ji stiskla.
"Vítej Bello."
Dále se mi představila tmavovlasá žena. "Já jsem Carmen a toto je Eleazar. Těší nás, že tě konečně poznáváme.
"M-Mě t-taky." Vykoktala jsem.
Tanya se zadívala na čekající lidi za sebou. Byl to Charlieho zástupce - Mark a jeho žena. Oba nevěřícně koukali na Tanyinu rodinu.
"Později bychom se měli lépe poznat, ale na to bude času dost." Zasmála se a i s rodinou odešla.
Dodrželi jsme veškeré tradice. V momentě, kdy jsme krájeli dort, mě oslepily žárovky. Dort byl příliš velký, když vezmu v úvahu naši relativně důvěrnou skupinku přátel a rodinu. Kousek dortu jsme postavili před sebe. Navzájem jsme se krmili malými kousky a já jen nevěřícně hleděla, když Edward svou porci statečně spolykal. Díky mému sportovnímu antitalentu jsem pak kytici hodila přímo na překvapenou Angelu. Emmett a Jasper se bavili mým červenáním, když mi Edward opatrně zuby sundával Aliciin podvazek. Krátce na mě mrknul a následně podvazek vystřelil přímo k Mikeovi.
Když začala vyhrávat hudba, Edward si mě přitáhl do náruče a začali jsme první tanec. S radostí jsem ho nechala. Měla jsem strach z tancování, zejména před publikem, ale nevadilo mi to, protože mě držel on. Odvedl za mě veškerou práci. Já se jen lehce točila pod baldachýnem a před blesky z fotoaparátů.
"Užíváte si večírek, paní Cullenová?" zašeptal mi do ucha.
Zasmála jsem se. "Chvíli potrvá, než si zvyknu."
"Máme chvíli," připomenul mi štastne a naklonil se níž, aby mě políbil, zatímco jsme tančili. Foťáky samozřejmě zuřivě cvakaly.
Hudba se změnila a Charlie poklepal na Edwardovo rameno.
Tančit s Charliem nebylo zrovna nejjednodušší. Nebyl o moc lepší, než já, takže jsme se pohybovali ze strany na stranu v drobné čtvercové sestavě. Edward s Esme se točili kolem nás jako Fred Astaire a Ginger Rogersová. "Budu tě doma postrádat, Bello. Už teď jsem osamělý."
Přestože jsem měla stažené hrdlo, snažila jsem se z toho udělat vtip. "Cítím se hrozně, že tě nechám, aby sis sám vařil - to je prakticky zločin. Mohl bys mě zatknout."
Ušklíbl se. "Myslím, že to jídlo přežiju. Ale zavolej mi, kdykoli budeš moct."
"Slibuju."
Vypadalo to, že jsem tančila s každým. Sice bylo fajn vidět všechny mé přátele, ale opravdu jsem chtěla být s Edwardem, víc než cokoli jiného. Byla jsem štastná, když si mě asi půl minuty po začátku další písně přebral zpět.
"Doteď sis Mikea moc neoblíbil, hm?" poznamenala jsem, když se se mnou Edward točil co nejdál od něj.
"Jak bych mohl, když musím poslouchat jeho myšlenky? Má štestí, že jsem ho nevykopal ven. Nebo hůř."
"Jo, jasně."
"Měla jsi vůbec šanci se na sebe kouknout?"
"Hm. Tuším, že ještě ne. Proč?"
"Pak předpokládám, že si ani neuvědomuješ, jak úžasne krásná jsi dneska večer. Nepřekvapuje mě, že Mike nedokáže potlačit nemravné myšlenky, ačkoli už jsi vdaná. Jsem zklamaný, že tě Alice nepřinutila se do toho zrcadla podívat."
"Jsi zaujatý, víš?"
Pozorně si mě prohlédl a pak mě otočil čelem k domu. Prosklená stěna odrážela probíhající párty za námi jako obrovské zrcadlo. Edward ukázal na pár přímo před námi.
"Opravdu jsem?"
Vrhla jsem rychlý pohled na Edwardův odraz - skvělou kopii jeho dokonalé tváře - s tmavovlasou kráskou, jež stála po jeho boku. Její pleť měla krémovou, lehce narůžovělou barvu. Oči, lemované hustými řasami, měla široce otevřené díky vzrušení. Úzké, třpytivé šaty bílé barvy jí těsně obepínaly tělo a sukně ve tvaru zvonu přecházela ve vlečku. Dokonale padnoucí šaty na ní vypadaly elegantně a půvabně - chvíli jsem stála bez hnutí.
Dříve, než jsem vůbec stačila mrknout a vzpamatovat se, Edward ztuhl a otočil se na druhou stranu, jako by někdo zavolal jeho jméno.
"Oh." Na moment svraštil obočí. Pak se mu na tváři objevil zářivý úsměv.
"Co je?" optala jsem se.
"Překvapivý svatební dárek."
"Jaký?"
Neodpověděl; pouze zase začal tančit vedouc mě úplně jiným směrem, než prve; pryč od zářivých světel do hluboké temné noci, která obklopovala osvětlený parket. Nezastavil, dokud jsme se nedostali na druhou, temnější stranu jednoho z obrovských cedrů. Tam se Edward zahleděl přímo do toho nejtmavšího kouta.
"Díky," řekl do tmy. "Je to od tebe velice... milé."
"Laskavost je mé druhé jméno," odpověděl zastřený, mně tak známý, hlas. "Můžu se připojit?"
Ruka mi vyletěla ke krku, a kdyby mě Edward nedržel, zhroutila bych se.
"Jacobe!" Vykřikla jsem přidušeně, jakmile jsem popadla dech. "Jacobe!"
"Hej, tady, Bells."
Klopýtala jsem po zvuku jeho hlasu. Edward mě držel, dokud mě nechytil další pár silných rukou. Teplo vycházející z Jacobova těla pálilo skz tenké saténový šaty, jak si mě k sobě přitáhl. Nesnažil se tancovat; jen mě objímal, zatímco jsem já opírala svou hlavu o jeho hruď. Naklonil se níž a opřel si hlavu o mé čelo.
"Rosalie by mi neodpustila, kdybych si s ní dnes nezatančil," zamumlal Edward a já věděla, že nás nechává o samotě, dávajíc mi tak svůj dar - tuto chvíli s Jacobem.
"Ach, Jacobe." Kvůli pláči jsem nedokázala mluvit zřetelně. "Děkuju."
"Neplač, Bello. Zničíš si šaty. Vždyť jsem to jen já."
"Jen? Ach, Jaku! Teď je všechno perfektní."
Odfrkl si. "Jo - párty může začít. Nejlepší muž to nakonec zvládnul."
"Teď jsou tu všichni, které miluju."
Cítila jsem jeho rty ve svých vlasech. "Promiň, že jsem dorazil tak pozdě, zlatíčko."
"Jsem tak šťastná, že jsi přišel!"
"V to jsem doufal."
Podívala jsem se směrem k hostům, ale skrz tančící páry jsem neviděla na místo, kde jsem naposledy spatřila Jacobova otce. Netušila jsem, jestli ještě zůstal. "Ví Billy, že si tady?" To, že mám pravdu, jsem si uvědomila hned poté, co jsem se zeptala. Jacobova přítomnost bylo jediným vysvětlením jeho dřívější povznesené nálady.
"Jsem si jistý, že mu to Sam řekl. Uvidíme se až... Až večírek skončí."
"Bude určitě rád, že jsi doma."
Jacob kousek poodstoupil a narovnal se. Jednu ruku nechal na mém kříži, tou druhou uchopil mou pravou dlaň a položil si ji na hruď; mohla jsem pod ní cítit tlukot jeho srdce. Domyslela jsem si, že ji tam nepoložil náhodou.
"Nejsem si jistý, jestli dostanu více, než tento tanec," řekl a začal se se mnou pomalu otáčet v malém kruhu, což rozhodně neodpovídalo rytmu hudby, která se k nám linula zezadu. "Měl bych si ho tedy užít."
Pohybovali jsme se podle tlukotu jeho srdce.
"Jsem moc rád, že jsem přišel." Řekl po chvíli tiše. "Nebyl jsem si jistý, že to zvládnu. Ale je fajn znovu tě vidět... ještě jednou. Není to tak skličující, jak jsem si představoval.."
"Nechci, abys byl smutný."
"Vím to. A rozhodně tu nejsem proto, aby ses cítila provinile."
"Naopak - Jsem moc ráda, že jsi tady. Je to ten nejlepší dárek, jaký jsi mi mohl dát."
Zasmál se "To je dobře, neměl jsem totiž čas stavit se pro opravdový dárek."
Vzhlédla jsem, nyní jsem mu mohla vidět do obličeje, který byl však výš než jsem očekávala. Bylo by možné, že ještě stále roste? Jeho výška už se určitě blížila k sedmi stopám. Bylo utěšující vidět znovu ty známé rysy jeho tváře po tak dlouhé době - jeho hluboko posazené oči skryté pod střapatým černým obočím, vysoké lícní kosti a jeho plné rty roztahující se v ironickém úsměvu a odhalujíc tak jeho bílé zuby. V očích se mu zračila ostražitost. Všimla jsem si, že je dnes večer hodně opatrný. Dělal vše, co mohl, aby mne udělal šťastnou. Snažil se neuklouznout a neukázat tak, kolik úsilí ho to stojí.
Nikdy jsem neudělala nic tak moc dobrého, abych si zasloužila přítele, jakým mi byl Jacob.
"Kdy ses rozhodl vrátit?"
"Vědomě nebo nevědomě?" Než odpověděl na svou otázku, zhluboka se nadechl. "Ani nevím. Odhaduji, že jsem prostě chvíli putoval tímhle směrem nebo je to kvůli tomu, že mě to sem táhlo. Ale do pohybu jsem se dal až dnešní ráno. Netušil jsem, jestli to zvládnu." Zasmál se. "Nevěřila bys, jaký je to divný pocit - chodit znovu po dvou. A oblečený! A zvláštní je i to, že je to divné i mně. Nečekal jsem to. Vypadl jsem z praxe, co se týče všech těch lidských záležitostí.
Pořád jsme se otáčeli.
"Byla by to ostuda, kdybych si nechal ujít příležitost tě takhle vidět. Ta cesta za to stála. Vypadáš neuvěřitelně, Bello. Tak nádherně."
"Alice se mnou dneska strávila hodně času. A je to i díky té tmě."
"Vždyť víš, že pro mě to až taková tma není."
"Pravda." Vlkodlačí smysly. Ale bylo tak jednoduché, zapomenout na všechno, co dokáže, vypadal jako normální člověk. Obzvlášť v této chvíli.
"Ostříhal sis vlasy!" Poznamenala jsem.
"Jo. Je to tak snadnější. Myslel jsem, že bude lepší, když využiji služeb kadeřníka."
"Vypadá to dobře." Zalhala jsem.
Odfrkl si. "Fajn. Stříhal jsem se sám, s velkými rezavými kuchyňskými nůžkami." Na moment se zašklebil, pak ale jeho úsměv povadl. Zvážněl. "Řekni, Bello, jsi šťastná?"
"Ano."
"Dobře." Ucítila jsem, jak pokrčil rameny. "To je podle mého to hlavní."
"Popravdě, Jacobe… Jak ti je?"
"Jsem v pohodě, Bello. Opravdu. Nemusíš se o mě strachovat. Nemusíš už volat Sethovi."
"Neotravovala jsem ho jen kvůli tobě. Mám ho ráda."
"Seth je v pohodě, na rozdíl od jiných. Řeknu ti, že kdybych se dokázal zbavit všech těch hlasů v hlavě… Být vlkem by bylo dokonalé."
Musela jsem se zasmát tomu, jak to vyznělo. "Jo, nemohla jsem zmlknout, ani jednou."
"V tvém případě je to jiné, mohlo by to znamenat nějaké pobláznění. Oh, samozřejmě, že jsem věděl, že tak trochu pomatená jsi." Škádlil mě.
"Díky."
"Bláznovství je nepochybně jednoduší než sdílet svou mysl s někým dalším. A pak… ty šílené lidské hlasy rozhodně neposílají chůvičky, aby tě hlídaly."
"Cože?"
"Sam je někde tady venku. A pár dalších s ním. Chápeš? Jen pro případ…"
"Pro případ čeho?"
"Kdybych se třeba neudržel, či něco takového. Nebo měl v plánu přerušit párty." Jeho tvář rozjasnil rychlý, přitažlivý úsměv. "Ale nepřišel jsem proto, abych ti zničil svatbu, Bello. Jsem tu, abych…" Utrousil.
"Aby to bylo dokonalé."
"To je celkem vysoký cíl."
"V tom případě je skvělé, že jsi tak vysoký." Při mém špatném vtipu si jen povzdychl a pozorně si mě prohlížel.
"Jsem tu jako tvůj přítel. Tvůj nejlepší přítel, ještě jednou, naposledy."
"Sam by ti měl víc věřit."
"Budiž, možná jsem moc přecitlivělý. Třeba by tu byli v každém případě, aby dohlédli na Setha. Je tu moc upírů. A Seth to nebere tak vážně, jak by měl."
"Seth ví, že mu nehrozí nebezpečí. Rozumí si s Cullenovými, rozhodně více než Sam."
"Jasně, jasně," řekl dřív, než se mír mohl změnit v boj. Bylo zvláštní, jaký z něj byl diplomat.
"Je mi líto, že máš problémy s těmi hlasy. Přála bych si, abych ti mohla nějak pomoci." Ve více věcech.
"Není to tak hrozný. Já jsem jen trochu ufňukaný."
"Jsi… šťastný?"
"Dá se to tak říct. Ale už dost těch řečí o mně. Dnes jsi hvězdou ty." Uchichtl se. "Vsadím se, že to miluješ. Být centrem pozornosti."
"Jo. A nemám jí dost." Zasmál se, pak se zadíval dál přes mou hlavu. S pootevřenými rty studoval třpytící se záři linoucí se z místa večírku, elegantní točení tanečníků, třepetající se okvětní lístky padající z girland; pozorovala jsem to s ním. Všechno vypadalo tak vzdálené od tohoto tmavého a tichého místa. Jako bychom se na to dívali skrze sněhovou vánici.
"Dávám jim plný počet bodů," řekl. "Rozhodně ví, jak nejlépe uspořádat párty."
"Alice je jako nezastavitelná síla přírody." Pohlédl na mě.
"Píseň skončila. Mohu požádat o další tanec? Nebo je to už moc?" Sevřela jsem svou ruku kolem jeho.
"Můžeš mít tolik tanců, kolik budeš chtít."
Zasmál se. "To by mohlo být zajímavé. Ale myslím, že se spokojím se dvěma. Nechce se mi mluvit."
Začali jsme se zase otáčet.
"Myslela sis, že se s tebou chci rozloučit." Zamumlal.
Pokoušela jsem se polknout ten knedlík, který se mi usadil v krku, ale nešlo to. Jacob se na mě podíval a zamračil se. Prsty mi přejel po tvářích, zachycujíc tak slzy, které po nich stékaly.
"Neplač, Bello."
"Na svatbě pláče každý," odpověděla jsem ztěžka.
"Pověz, je tohle to, co chceš?"
"Je."
"Pak se usmívej."
Pokusila jsem se o to. Usmál se mému výrazu.
"Zkusím si tě zapamatovat takhle. Předstírat, že…"
"Že co? Že jsem umřela?"
Stiskl zuby. Bojoval sám se sebou - s rozhodnutím, že jeho návštěva tady bude pro mne dar a ne soud. Mohla jsem si jen domýšlet, co chtěl říct.
"Ne." Konečně odpověděl. "Ale ve své hlavě tě uvidím takhle. Se zrůžovělými tvářemi, bušícím srdcem… Dvě levé nohy. Prostě tohle všechno."
Co mi síly stačily jsem mu úmyslně dupla na nohu.
Usmál se. "Tohle je moje holka."
Chtěl něco říct, ale nakonec jen zaklapl pusu a nedostal ze sebe ani slovo. Zase bojoval sám se sebou. Skřípal zuby kvůli slovům, které nechtěl říci.
Vztah s Jacobem byl tak jednoduchý. Přirozený jako dýchání. Ale ve chvíli, kdy se do mého života vrátil Edward, bylo v našem vztahu trvalé napětí. Podle Jacoba jsem si s Edwardem současně vybrala i osud horší než smrt, nebo přinejmenším stejně hrozný jako smrt.
"Co je, Jaku? Řekni mi to. Můžeš mi povědět všechno."
"Já-já… Nemám ti, co říct."
"Prosím tě. Ven s tím!"
"Opravdu, nemám… Je to - Je to otázka. Něco, co chci, aby jsi řekla ty mně."
"Tak se mě zeptej."
Válčil sám se sebou další minutu a pak vydechl. "Nemůžu. Je to jedno. Jsem jen až moc zvědavý."
Pochopila jsem, na co naráží. Znala jsem ho až moc dobře.
"Nestane se to dneska večer." Šeptla jsem.
Jacob byl mým lidstvím posedlý snad ještě více, než Edward. Cenil si každého tepu mého srdce, vědíc, že už jsou spočítané.
"Ach," řekl a pokoušel se skrýt úlevu v jeho hlase. "Ach."
Začala hrát další píseň, on to ani nezaregistroval.
"Kdy?" šeptl.
"Nevím jistě. Za týden, možná za dva."
Jeho hlas se změnil, nabral ostrý, uštěpačný tón. "Kvůli čemu takovéto zdržení?"
"Jen jsem nechtěla strávit líbánky svíjející se v bolestech."
"Takže o nich raději budeš trávit čas jinak? Jak? Hraním dámy? Ha ha."
"Velmi vtipné."
"Dělám si srandu, Bells. Ale upřímně, nechápu smysl… S tím svým upírem přece nemůžeš mít opravdové líbánky, tak proč to řešit? Nazývejme věci pravými jmény. Nebylo by to poprvé, co jsi něco odložila. To je na tom fajn, ačkoli…" Najednou zvážněl. "Nemusíš být kvůli tomu v rozpacích."
"Nic neodkládám!" odsekla jsem.
"A ano, já můžu mít skutečné líbánky! Budu moct dělat všechno, co budu chtít! Nepleť se do toho!"
Najednou zastavil naše pomalé točení. Na okamžik jsem si myslela, že konečně zaznamenal změnu hudby a v hlavě jsem přemítala, jak vše urovnat po této malé hádce předtím, než mi řekne sbohem. Nesmíme se rozejít ve zlém.
Jeho oči se ale najednou rozšířily, měl v nich zvláštní směsici zmatenosti a strachu.
"Cože?" Zalapal po dechu. "Cos to říkala?"
"O čem…? Jaku? Co je špatně?"
"Co myslíš?! Mít pravé líbánky? I když jsi pořád ještě člověk? Děláš si srandu? Tohle je hodně blbej vtip, Bello!"
"Říkala jsem, aby ses do toho nepletl, Jaku. Není to tvoje věc. Neměla bych… Neměli bychom o tom mluvit. Je to soukromé…"
Jeho obrovské ruce sevřely má ramena a jeho prsty se ovinuly kolem.
"Au, Jaku! Pusť!"
Zatřásl mnou.
"Bello, přišla si snad o rozum?! Nemůžeš být tak hloupá! Řekni, že si ze mě jen střílíš!"
Znovu se mnou zatřásl. Jeho ruce, sevřené pevně jako škrtidlo, se chvěly - cítila jsem ty vibrace v kostech.
"Jaku, přestaň!"
Ve tmě bylo najednou nějak moc lidí.
"Dej z ní ty ruce pryč!" Edwardův hlas byl chladný jako led a ostrý jako břitva. Ze stínu za Jacobem se ozvalo tiché zavrčení a po něm další, které ho přehlušilo.
"Jaku, kámo, no tak ustup." Slyšela jsem naléhání Setha Clearwatera. "Nezvládáš to."
Jacob však byl jako přimražený. Zíral na mě doširoka otevřenýma, zděšenýma očima.
"Ublížíš jí," šeptl Seth. "Pusť ji."
"Hned!" zavrčel Edward.
Jacob najednou spustil paže. Do odkrvených rukou se mi začala bolestivě řinout krev. Dříve, než jsem si stihla uvědomit i něco dalšího, horké paže byly nahrazeny ledově chladnými a kolem mne najednou proudil vzduch.
Mrkla jsem. Stála jsem asi o půl tuctu stop dále, než před chvílí. Edwardovo napjaté tělo bylo přede mnou. Mezi ním a Jacobem byli dva obrovští vlci. Nepřišlo mi však, že by byli agresivní. Právě naopak… Jakoby se boji snažili zabránit. A Seth - ten vytáhlý patnáctiletý Seth - měl své dlouhé ruce obmotané kolem Jacobova třesoucího se těla a snažil se ho odtáhnout pryč.
Kdyby Jacob přistoupil i se Sethem moc blízko…
"No tak, Jaku! Jdeme."
"Zabiju tě," řekl Jacob, jeho hlas, přidušený vztekem, nebyl hlasitější než šepot. Jeho oči, zaměřené na Edwarda, plály zuřivostí. "Vlastnoručně tě zabiju! A to teď hned!" Trhavě sebou škubal.
Ten největší vlk, s černou srstí, ostře zavrčel.
"Sethe, běžte pryč!" zasyčel Edward.
Seth znovu zatáhl s Jacobem. Ten byl tak omámený vztekem, že se Sethovi podařilo ho odtáhnout o pár stop dál.
"Nedělej to, Jaku! Pojď pryč, no tak!" Pak se k Sethovi přidal větší černý vlk - Sam. Vyrazil proti Jakobovi a začal ho odstrkovat svou masivní hlavou. Seth se Samem vlekli roztřeseného Jakoba a tlačili ho pryč. Všichni tři rychle zmizeli v temnotě.
Druhý vlk je pozoroval. V té tmě jsem si nemohla být jistá, jakou barvu má jeho srst - možná čokoládově hnědou? Pak by to možná mohl být Quil?
"Omlouvám se," zašeptala jsem směrem k vlkovi.
"Už je to v pořádku, Bello," zamumlal Edward. Vlk na něj koukl nepřátelským pohledem. Edward mu chladně přikývl. On jen nevrle zavrčel a následoval ostatní, zmizíc ve tmě stejně jako oni před ním.
"Dobře," řekl si pro sebe a pak se otočil na mě. "Vrátíme se zpátky."
"Ale Jake-"
"Sam ho má pod kontrolou. Už je pryč."
"Moc se omlouvám, Edwarde. Byla jsem tak hloupá!"
"Neudělala jsi nic špatného…"
"Neměla jsem si pouštět pusu na špacír! Proč jen jsem… Neměla jsem dovolit, aby to zašlo tak daleko. Co jsem si, proboha, myslela?!"
"Nedělej si starosti." Dotkl se mé tváře. "Měli bychom se vrátit zpátky na večírek. Dřív, než si někdo všimne, že jsme odešli."
Zatřásla jsem hlavou, pokoušejíc se tak vzpamatovat. Než si někdo všimne? Copak ono tohle někomu ušlo?
Pak, když jsem o tom tak uvažovala, uvědomila jsem si, že ta roztržka, která pro mě vypadala katastroficky, byla ve skutečnosti jen tichou a krátkou hádkou skrytou ve stínu.
"Dej mi dvě vteřiny," poprosila jsem ho. Mé vnitřnosti byly zkroucené panikou a smutkem, ale to nevadilo - byla to jen povrchní událost. Byl čas na skvělou show a v tom jsem byla mistrem.
"Co moje šaty?"
"Vypadáš dobře. Všechno je, jak má být, ani vlas mimo."
Dvakrát jsem se zhluboka nadechla. "Fajn. Tak jdeme."
Obtočil kolem mě své ruce a vedl mě zpět na světlo. Když jsme prošli pod třpytícími se světly, zlehka mě roztočil na tanečním parketě. Vmísili jsme se mezi taneční páry a chovali se, jako by jsme náš tanec nikdy nepřerušili. Rozhlížela jsem se kolem a pozorovala hosty. Nikdo z nich nevypadal šokovaně nebo vystrašeně. Jen dvě velmi pobledlé tváře vykazovaly známky stresu, i když to bravurně skrývaly. Jasper s Emmettem stáli na kraji parketu, blízko sebe. Hádala jsem, že oni dva určitě byli někde nablízku během oné konfrontace.
"Jsi…?"
"Jsem v pohodě," přislíbila jsem. "Nemůžu uvěřit tomu, co jsem udělala. Co se to se mnou stalo, co je se mnou špatně?"
"Nic s tebou není."
Byla jsem tak ráda, když jsem tu viděla Jacoba. Věděla jsem, že to pro něj byla oběť. A já pak všechno zničila a z jeho dárku se stala pohroma. Možná, že bych měla být v karanténě.
Rozhodně už svou hloupostí dnešní večer nic nezničím. Prostě to zametu z cesty, zastrčím do šuplíku a zamknu to. Řešit to můžu později. Ostatně… budu mít plno času se za to odsuzovat. Teď jsem nemohla udělat nic, co by pomohlo.
"Je po všem," řekla jsem. "Dneska už na to nebudu myslet." Očekávala jsem od Edwarda rychlé přitakání, ale byl potichu.
"Edwarde?"
Zavřel oči a opřel si čelo o to mé.
"Jacob má pravdu." Zašeptal. "Co jsem si myslel?"
"Nemá!" Snažila jsem se zachovat si klidnou tvář před pohledy mnoha přátel. "Jacob je příliš zaujatý, nedokáže věci vidět jasně!"
Něco si pro sebe tiše zamumlal. Znělo to, jako by říkal "měl jsem ho nechat mě zabít, když o tom přemýšlím."
"Přestaň s tím!" zarazila jsem ho divoce. Vzala jsem si jeho tvář do dlaní a čekala, dokud neotevřel oči. "Ty a já. To je jediná věc, na které záleží. Jediná věc, na kterou máš povoleno myslet. Posloucháš mě?"
"Ano," pohlédl na mě.
"Zapomeň na to, že tu Jacob vůbec byl." Já to mohla udělat. Chtěla jsem to udělat. "Kvůli mně. Slib mi, že to necháš plavat."
Chvíli se mi koukal do očí, než odpověděl. "Slibuju."
"Díky. Edwarde, já se nebojím."
"Já jo." Zašeptal.
"Ne!" Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. "A mimochodem… Miluju tě."
Na oplátku mi věnoval krátký úsměv. "To je to, kvůli čemu jsme tu."
"Ty si přivlastňuješ nevěstu!" řekl Emmett, vynořujíc se zpoza Edwardova ramene. "Nechej mě zatančit si s mou malou sestrou. Mohla by to být poslední šance k tomu, abych jí přiměl se červenat." Zasmál se hlasitě jako vždy, ať už byla situace jakákoli.
Nakonec se ukázalo, že lidí, se kterými jsem ještě netančila, bylo celkem dost. To mi dalo šanci všechno si urovnat a vyřešit. Ldyž se mě zase začal domáhat Edward, uvědomila jsem si, že zásuvka se štítkem - Jacob, je těsně a pevně uzavřena. A když mě obejmul, dokázala jsem v sobě objevit můj dřívější pocit pohody, jistotu, že je všechno v mém životě na svém místě. Usmála jsem se a položila mu hlavu na hruď. Jeho paže se kolem mne sevřely pevněji.
"Na tohle bych si mohla zvyknout." Řekla jsem.
"Neříkej mi, že ses dostala přes ten svůj strach z tance."
"Náhodou, není to tak špatné - s tebou. Ale měla jsem toho na mysli víc." Přitiskla jsem se k němu ještě pevněji. "Třeba, že tě nenechám nikdy odejít."
"Nikdy," slíbil a nahnul se ke mně, aby mě políbil. Ten polibek byl tak opravdový - intenzivní a pomalý…
Málem jsem zapomněla, kde jsem, když jsem zaslechla Alici. "Bello! Už je čas!"
Vyrušení mou sestrou ve mně vyvolalo plamínek podráždění. Edward ji ignoroval úplně. Jeho rty vycházely tvrdě vstříc těm mým, naléhavěji něž předtím. Mé srdce zrychlilo tempo a dlaně se ještě více přitiskly k jeho mramorovému krku.
"Chcete snad zmeškat letadlo?" Dožadovala se Alice. Nyní stála přímo vedle mne. "Jsem přesvědčená, že budete mít nádherné líbanky při tom čekání na další let."
Edward mírně pootočil hlavu a zamumlal: "Jdi pryč, Alice." Pak znovu přitiskl své rty na mé.
"Bello, to chceš letět letadlem v těchhle šatech?" Čekala na odpověď. Popravdě jsem tomu ani nevěnovala pozornost. Jednoduše to šlo mimo mě.
Alice tiše zavrčela. "Prozradím jí, kde ji bereš. Takže mi pomož, víš, že jinak to klidně udělám."
Ztuhl. Pak vzhlédl a zahleděl se na svou oblíbenou sestru. "Jsi příšerně malá na to, abys mi tak lezla na nervy."
"Nekupovala jsem ty perfektní vycházkové šaty jen tak." Opáčil a chytila mě za ruku. "Pojď se mnou, Bello."
Bránila jsem se jejímu sevření a stoupla si na špičky, abych ho ještě jednou políbila. Ona však netrpělivě trhla mou paží a odtáhla mě od něj. Ozvalo se uchechtnutí od několika hostů. Vzdala jsem tedy svou snahu a nechala se Alicí odvést do prázdného domu. Vypadala rozzlobeně.
"Promiň, Alice," omluvila jsem se.
"Z ničeho tě neobviňuju, Bello." Zkoumavě se na mě zadívala. "Nevypadala jsi, že bys byla schopna si pomoct."
Zahihňala jsem se jejímu utrápenému výrazu, ona se zamračila.
"Díky, Alice. Byla to ta nejkrásnější svatba, jakou kdy kdo měl." Řekla jsem jí vážně. "Všechno bylo takové, jaké to bát mělo. Jsi ta nejlepší, nejchytřejší a nejnadanější sestra na celém světě!"
To ji obměkčilo, na její tváři se usadil velký úsměv. "Jsem strašně ráda, že se ti to líbilo."
Renée s Esme čekaly nahoře na schodech. Společně mě zbavily šatů a pak oblékly do tmavě modrého cestovního kompletu, který Alice pořídila. Byla jsem vděčná, když mi někdo vytáhl sponky z vlasů, jež mi volně spadly na záda a stočily se do mírných vln díky původnímu účesu. Mohla jsem si být jistá, že mě pak nebude z těch sponek bolet hlava. Mámě celou tu dobu tekly slzy.
"Zavolám ti hned, jak budu vědět, kde jsme." Slíbila jsem jí, když jsem ji objala na rozloučenou. Věděla jsem, že tajemství ohledně líbánek jí přivádělo k šílenství. Nesnášela tajemství, pokud do nich nebyla zasvěcena.
"Prozradím vám to, jakmile bude Bella pryč." Trumfla mě Alice a zasmála se, když spatřila můj ublížený výraz. Bylo to pro mě nefér, že jsem se o všem měla dozvědět jako poslední.
"Musíte mě a Phila hodně, hodně brzy navštívit. Je na vás řada - přijet k nám na jih a spatřit tak alespoň jednou slunce." Řekla Renée.
"Dnes nepršelo," připomněla jsem a vyhnula se tak přímé odpovědi.
"Zázrak."
"Všechno je připraveno," pronesla Alice. "Kufry už máte v autě - odnesl je tam Jasper." Táhla mě zpět ke schodišti. Renée nám šla v patách, stále mě napůl objímala.
"Miluju tě, mami," zašeptala jsem, když jsme scházely dolů. "Jsem ráda, že máš Phila. Starejte se jeden o druhého."
"Taky tě miluju, Bello, zlatíčko."
"Sbohem, mami. Miluju tě," řekla jsem znovu a hrdlo se mi sevřelo.
Edward čekal dole u schodů. Chytla jsem se ho za nataženou ruku, ale naklonila jsem se pryč. Prozkoumávala jsem malý dav, který čekal na náš odjezd.
"Tati?" Zavolala jsem, rozhlížejíc se.
"Támhle," zamumlal Edward a protáhnul mě skrz hosty, kteří nám vytvořili cestičku. Charlieho jsme našli, jak se rozpačitě naklání u zdi, stranou od všech ostatních. Vyvolávalo to dojem, že se tam schovává. Červené kruhy kolem očí vysvětlovaly proč.
"Ach, tati!" Obejmula jsem ho kolem pasu, znovu mi vytryskly slzy - dnešní noc jsem brečela až příliš. Poplácal mě po zádech.
"Měla bys jít, ať nezmeškáte letadlo."
Bylo to těžké, mluvit s Charliem o citech a lásce - v tom jsme si byli podobní. Oba jsme se snažili vyhýbat jakýmkoli citovým výlevům, které nás mohly nějakým způsobem uvést do rozpaků. Ale teď nebyl čas na rozpačitost.
"Miluju tě, tati. Napořád," řekla jsem mu. "Nezapomeň na to."
"Ty také, Bells. Vždycky jsem tě miloval a pořád budu."
Políbila jsem ho na tvář ve stejnou chvíli, kdy on políbil mě.
"Zavolej mi," řekl.
"Brzy," slíbila jsem a věděla, že je to vlastně to jediné, co mu slíbit můžu. Telefonní hovory. On ani máme mě nebudou moci znovu vidět; budu tak jiná a hodně, hodně nebezpečná.
"Tak už jděte," ozval se rozmrzele. "Nechceš se přeci opozdit."
Hosté se rozestoupily do další uličky. Edward si mě přitiskl k sobě, jak jsme se připravovali k útěku.
"Jsi připravená?" optal se.
"Jsem," přikývla jsem a věděla, že je to pravda.
Všichni začali tleskat, když mě Edward políbil mezi dveřmi, pak se i se mnou prohnal až k autu, když začala rýžová bouře. Rýže létala všude kolem nás, ale kdosi, nejspíše Emmett, házel rýži s neskutečnou přesností přímo na nás. Zachytila jsem pár zrnek, které se odrazily od Edwardových zad.
Auto bylo ozdobeno velkým množstvím květin, které se táhly po celé délce stuh a tenoučkými stuhami, které byly provázány mezi tuctem podkov - vzorkovaných podkov, které vypadaly jako nové a houpaly se za nárazníkem.
Edward mě chránil před rýží, zatímco jsem nastupovala. Za okamžik už taky seděl a my ujížděli pryč, já přitom mávala z okýnka a volala "Miluju vás," směrem k verandě, ze které mi moje rodina mávala zpět. Poslední obrázek, co jsem zaregistrovala, byli mí rodiče. Phil měl obě paže lehce obmotané kolem Renée. Ona měla jednu ruku položenou kolem jeho pasu, ale druhou měla natáhnutou a držela se Charlieho. Tolik druhů lásky a přesto… v tuto chvíli bylo vše harmonické. To, co jsem viděla, mi připadalo tak nadějeplné.
Edward mi stiskl ruku.
"Miluji tě," promluvil.
Naklonila jsem hlavu k jeho rameni. "To je to, kvůli čemu jsme tu." Citovala jsem ho.
Políbil mne do vlasů.
Ve chvíli, kdy jsme odbočily na potemnělou hlavní silnici a Edward se konečně opravdu opřel do plynového pedálu, zaslechla jsem zvuk, který přehlušil vrnění motoru. Přicházel z lesa za námi. Pokud jsem ho mohla slyšet já, pak on určitě taky. Nic na to neřekl a zvuk pomalu ztrácel na intenzitě, jak jsme se vzdalovali. Mlčela jsem i já. Pronikavé, srdcervoucí vytí však stále rychleji sláblo až zmizelo úplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama